Ministr zdravotnictví varuje: tento týden bude covidově nejhorší! No dejme tomu, ale bylo to nutné? Nejspíše ne. Na jedné straně sehrála opakovaně zápornou roli, krom lajdáctví řady obyvatel, chuť pana premiéra Babiše být oblíben u lidu. Zejména když se blíží tolik zásadní sněmovní volby, a tak přicházela rozvolňování v krajně sporných momentech. Formovaná, stejně jakožto stávající zpřísnění, i očividným lobbingem jistých zájmových ekonomických skupin.
Také v mezinárodní politice jsou důsledky mnohovrstevnatého marasmu dobře čitelné. Každý v krizi hraje jenom sám za sebe. Když nám například sousední Německo náhle „velkodušně“ nabídlo nějaké množství vakcíny, jež se ani mezi tamějšími lékaři netěší zvláštní oblibě, nečiní to zadarmo. Kryje se jednak samo, zároveň nás staví do jakési státně neplnohodnotné role, a současně ještě zkouší mediálně převrstvit vakcínové hry Číny nebo Ruska. Na ně již totiž dávno přistoupilo – jen v rámci EU – silně individualistické Maďarsko nebo slovenský předseda vlády Matovič, který tím mimochodem zabodoval i u spousty svých tradičních domácích odpůrců.
Pravda, jeho „podvratný“ dovoz ochranné ruské látky ihned postrčil vetchou bratislavskou vládní koalici na pokraj propadliště. Někteří její členové se totiž, vedeni snahou „upravit“ svůj mocenský poměr k problematickému premiérovi, ozvali, že vakcína s (marketingově skvělým) názvem Sputnik tvoří součást kremelské „hybridní války“. Zároveň je potom z této či podobných kauz nabíledni, že někteří „rození liberální demokraté“ raději nechají tisíce místních pomřít, než aby šli s prosíkem na Východ. Podporovat látku „odněkud odtamtud“ znamená v jejich svobodomyslných očích automatickou proměnu v pátou kolonu. Ve zrádce. A nemusíte být přitom zrovna hned zlovolný Miloš Zeman. Okamžitě jste víceméně rezident, špion, obchodní zástupce konkurenta, případně alespoň zhlouplý proruskými propagandistickými weby. Jak skvěle přitom vždycky, a stojí to za zopakování, lícují podobné názory s úrovní někdejších státostranických funkcionářů!
Na tom nic nemění ani samozřejmý fakt, že Peking nebo Moskva rozhodně nepomáhají světu z dobré vůle. Chraň bůh! Udělají sakra skvělý obchod, politicky jim zůstaneme něco dlužni, a zároveň si obecně otestují, kdo události nezří ideologicky černobíle a odmítá například mlčet, když bruselská byrokracie selhává a nesvede se prosadit proti nadnárodním farmaceutickým korporacím. Však je také proto „na spadnutí“ třeba licenční výroba Sputniku v Itálii…
Obrazně řečeno jde mimo jiné o pádné odpovědi východních obrů na mocenské hry hlavních protivníků. K nim rovněž patřil – když už jsme u těch kolon – roku 2015 masivně medializovaný průjezd amerického obrněného konvoje Českou republikou. Nešlo sice o nijak převratnou věc, podobné záležitosti se u nás do té doby děly běžně, leč příslušné velvyslanectví a jí nakloněné (mediokratické) kruhy se z pseudoudálosti rozhodly stvořit propagandisticko-průzkumnou akci. Takříkajíc průzkum bojem. Zjišťovalo se, nakolik se během posledních desetiletí podařilo populaci převychovat k vítání „jedině správných osvoboditelů“. Což patrně lehce souvisí i s dlouhodobou snahou některých výtečníků tvrdit, že Sovětská armáda neosvobodila Prahu, že to byli zrádní vlasovci, kdežto Sověti byli jen noví okupanti. Nebo že by se vlastně mělo tak trochu při výkladu německého nacismu vynechávat adjektivum „německý“…
Ovšem nechme teď určité nákazy spát a vraťme se k té nejaktuálnější. Je nad slunce jasné, že kdyby zde nebyly různé politické nebo hospodářské zábrany a interesy, mohlo by být leccos jiné. Jenže věc je to ožehavá. Stejně jako otázka, kdože je právě teď naší skutečnou pátou kolonou.
Článek je rozšířením textu publikovaného Deníkem(.cz)
