Nikdo není dokonalý. Tedy přirozeně krom Pánaboha a Václava Klause. Byvšího českého premiéra, prezidenta a předsedy Poslanecké sněmovny, jenž při svých olbřímých komplexech nikdy veřejně nepřipustil vlastní chybu. A že jich bylo požehnaně! Tudíž když nyní tento politický důchodce želí, že kdysi jmenoval jistého českého přírodovědce profesorem, stojí za to zbystřit. Z věci je jasné, že Klaus, stojící už léta „jen“ v čele prapodivného institutu pro výzkum sebe sama, sní svůj staronový sen. Sen o comebacku. Uprostřed zmatečné situace, jíž někteří zkratkovitě nazývají válkou.
Speciálně v chaotickém podniku, jakým války bývají, touží obzvláště jednodušší lidé po řádu a pevné ruce vládnoucí nade vším. Kritizovat tudíž vědce, který šíří vskutku maniakální vize o smrtnosti pandemie, tak dává taktický smysl. Především jde ale z téže záležitosti snadno poznat, že jestli něčeho exprezident vážně lituje, tak skutečnosti, že sám nesvedl, co jeho dlouholetý přítel a nástupce v úřadu Miloš Zeman. Z titulu hlavy státu otevřeně napadat akademiky a léta některým bezdůvodně upírat univerzitami řádně odhlasované tituly. Asi už vcelku zbytečné je dodávat, že někdejší „železný kancléř s patentem na (ne)rozum“ současně ostře kritizuje i stávající vládu Andreje Babiše. Přičemž ve spojení se svou osobou vzývá povstání nové silné partaje, co by zahnala na ústup údajné levicové extrémisty, a vůbec všechno zvládla líp…
Kdo ale za stávající situace nepůsobí ve svých mocenských snahách směšně, jsou dotčení Piráti. Stěžejní opoziční formace, jež se hlavně kvůli přehmatům „klausovsky“ nekompromisního premiéra dostává se svým spojencem STAN do čela průzkumů veřejného mínění. Babiš tím, že mu přinejmenším šlapou na preferenční paty, notně znervózněl a obratem hlavní konkurenci obvinil z „vítání migrantů“. Předvedl i další, ještě perverznější řešení krize své autority. Česká pirátská strana je partají většinou mladších občanů, a tak ministerský předseda prvovoličům nahonem slíbil maturitní vysvědčení bez maturitní zkoušky. Zkoušku dospělosti bez námahy. Zřejmě aby škod na již tak obecně upadajícím vzdělání populace nebylo za poslední rok málo! Základem všeho je přece „urputnému hovadu“, jak se Babiš hospodsky sám tituluje, vyhrát na podzim sněmovní volby.
Podbízivá záležitost nakonec poněkud povadla, leč svou propagandistickou úlohu bezesporně sehrála. Ministerský předseda na chvíli zakryl naléhavé téma do očí bijící neschopnosti vlastního kabinetu, který „řídí jako firmu“, a současně nabídl pro některé lákavou vizi, že jako velkokapitalista se u zaměstnanců nestaral, zda mají v kapse maturu. Ano, dá se tomu svým způsobem věřit, na co u pásu nebo v montovnách potřebujete vzdělané lidi? To může být vysloveně jen ke škodě. (Otrokům proto přece vzdělání dokonce zapovídali…) Občanova hodnota je ve 21. století zjevně jedině v jeho volebním právu, když podléhá marketingovým kampaním! Koneckonců od 90. let, v nichž Babiš kmotrovsky vyrostl, to vždy bývali klausovci, kdo vykřikoval, že školství s kulturou rozhodně podfinancované nejsou a v rámci pomyslného bytu společnosti představují pouze balkon.
Podobné bazální problémy se samozřejmě nedotýkají výhradně České republiky. Stejně tak třeba bratrského Slovenska, kde se mimochodem před pár týdny přetřásala i poměrně kontroverzní změna vysokoškolského zákona. V obou sousedních zemích se sice z tribun do omrzení žvaní o nezastupitelnosti vzdělání, výzkumu, vědy či umění pro budoucnost národa, jenže skutek utek´. Kupříkladu česká vysoká učení trpí permanentním nedostatkem peněz a je vlastně malým zázrakem, že si ve světových rankinzích nevedou podstatně hůře.
Jenže není všem dnům konec. Pandemická krize podlomila vzdělávání všeho druhu a následky si žáci či posluchači (a vlastně celá pospolitost) ponesou ještě řadu let. O to snadněji, že pomalu nadchází hospodářská krize, a jakáže odvětví v ní první ostrouhají, není těžké uhádnout. Další oběti války a vpravdě dlouhodobého řízení státu jako firmy!
Text je rozšířením komentáře psaného pro slovenský deník Pravda
