Před pár dny skonal publicista a diplomat Antonín J. Liehm, jehož jsem měl čest znát díky psaní pro jím spoluzakládaný časopis Listy, a který nesporně patřil ke všímavým lidem s velikým mezinárodním přesahem. I proto stojí za připomenutí jeho názor, že by člověk především neměl brát příliš vážně ani sebe sama, ani věci kolem. O to víc, dodávám, jsou-li nezřídka svou vlastní karikaturou.
Na karikaturu od zrození vypadá i nejnovější česká politická alternativa, Lidé PRO. Jde o projekt Mikuláše Mináře, jenž se široce vymezuje vůči stávající mocenské garnituře. Od Babiše po Mynáře. Dlužno ale dodat, že pro načasování si zběhlý student bohosloví horší dobu vyvolit nemohl. Byť ho lze pochopit; za zimního covidu svolávat na Letnou nové veledavy nelze a ctižádost je již dosavadními úspěchy řádně rozhicována. Patrně proto mladý aktivista s teologickým vzděláním úplně zapomněl na středověké úsloví, že když Pánbůh dělal čas, udělal ho hodně.
I když timing není vše. Stejně jako od prvního okamžiku očividný záměr zařadit se do parlamentní věrchušky, ačkoli dotyčný toto konstatování přirozeně dlouho vehementně odmítal. Ani z jednoho mínusu totiž ještě neplyne nutnost lámat nad Lidmi PRO hůl. (Mladých) alternativ k vládnoucím oligarchiím je třeba jako soli. Speciálně v zemi, kde je konformita považována za ctnost a veřejná činnost omladiny patří k evropsky nejslabším.
Tím se ocitáme u pramene věci. Pro úspěch, nemluvě o celospolečensky přínosném úspěchu, nestačí přece jen vyvěsit „bojové heslo“ o slušné alternativě k neslušnosti stávajícího panoptika. Vzývat blíže neurčené hodnoty a jejich vágnost překrývat přežitkem, který jistý filozofující odpůrce komunistického režimu nazval havlovskou politikou kýče. Z takového těsta se dnes už pecen neupeče. Stejně jako z oznámeného houfce významných podporovatelů hnutí, jimž vévodí léty profláknutí straničtí turisté…
Z celého Minářova projektu, či spíše dobrodružství nejsilněji vyznívá následující protimluv. Alternativec si libuje, že nejsou jenom proti (Babišovi), nýbrž i PRO něco. Přitom usiluje především o radikální vymezení vůči anoistům, nic jiného reálně nenabízí. K čemuž užívá dost obdobných reklamních prostředků jako ANO 2011. Láká na živou vodou pokropený kýč nepolitické politiky, k čemuž nabízí (opět blíže neupřesněná) apolitická a neideologická řešení veřejných problémů. Prostě vše, co lahodí především zástupům zklamaným ze skutečnosti, že partajní život ani po konci KSČ není nijak dokonalý a že k vyspělému lidovládnému systému náleží nutnost široké permanentní péče o stát. Co lahodí voličům toužícím na někoho delegovat vlastní občanské povinnosti.
Na závěr proto trochu škarohlídská prognóza – Letná povila další mrtvě narozené dítě. V zásadě pro ty samé důvody jako v roce 1989. Po něm si lidé typu A. J. Liehma první všimli, že výzvy k „návratu do Evropy“ jsou zase jenom klišé.
Obdobný komentář publikoval Deník(.cz)
