No – a je to tu! Tálibánci sedí opět pevně v sedle. Netoliko v sedlech repasovaných motocyklů či na korbách rozhrkaných pickupů, s nimiž triumfálně vjeli do Kábulu. Včetně tamějšího prezidentského paláce, zatímco dosavadní hlava státu – autor starého článku o pádu prohnilé loutkové prosovětské vlády! – rychle ulétla s kupou špinavých peněz a zlata do Spojených arabských emirátů. Z této přepychové orientální despocie bude patrně se svými lidmi vyrážet na VIP recepce či do světových médií, aby s tragickými výrazy ve tváři vyprávěli o porušování lidských práv v obnoveném Islámském emirátu Afghánistán…
Ale o to teď nejde. Pevní v kramflecích jsou už islamističtí vzbouřenci v drtivé většině krajů svérázné státnosti, jež se až posud, po nějakých dvacet let, zmítala pod okupačním režimem. Ten pomohl vyvolat, anebo spíše masivně vystupňovat, válku občanskou. Přítomnost jednotek USA, jejich spojenců a nohsledů, jakož i četných kontraktorů alias žoldáků stála život statisíce lidí. Násobky jich byly zraněny (mnohdy s doživotními následky), další miliony byly donuceny k vnitřní nebo zahraniční migraci. Což samozřejmě přináší další růst mezinárodního nebezpečí; ostatně dosti podobného jako po nezákonném ozbrojeném vpádu do Iráku. Exponenciálně se též v Afghánistánu rozmohl, prý za časté účasti západních rozvědek, oficiálně potíraný narkobyznys. Přímo jinak související také se schopností dovážet zbraňové systémy.
Z hlediska Západu je ovšem nesporně zdaleka nejhorší ztráta prestiže po strategické prohře v nejdelší válce, jakou kdy Spojené státy & spol. vedly. Co se týká čistě účetních nákladů samotné supervelmoci (toho času tkvící v hluboké vnitřní krizi, a proto hodně potřebné peněz), tak letos v dubnu (!) byla v seriózních zdrojích uváděna astronomická částka 2,3 bilionu amerických dolarů.
K čemu to všechno? Samozřejmě k ničemu! Někteří prosťáčci české diplomacie a vojenské propagandy nás sice zkoušeli najmě v posledních měsících opíjet rohlíkem, že žádná vojna vyhlášena nebyla, tudíž přece žádnou nemůžeme prohrát. Případně předtím vyzývali k takzvané statečnosti modifikací Gottwaldova hesla z doby španělské občanské války, že „u Kábulu se bojuje o Prahu“. Kteroužto větu teď český internetový lid glosuje uštěpačnými poznámkami, že následkem ní budeme mít brzo „půl Kábulu v Praze“.
Doufejme, že ne, ale rozhodně jsme k tomu poskytli skvělé podhoubí. Včetně výtečného vyzbrojení triumfujících Tálibů. Jim nyní útvary afghánské armády, jež byly přičiněním okupantů skutečně zformovány (dotace ke zřízení řady odřadů byly jen „hindúkušskou“ korupcí), předávají bez boje západní vybavení. Mnohdy jistě za přiměřený peníz nebo na základě pokoutních dohod povstalců s místními funkcionáři. S jejich realizací se jenjen čekalo na (nešikovně provedené) stažení zbytku cizáků.
Blitzkrieg islamistických partyzánů na konci vleklé války znamená třešinku na dortu nezanedbatelné, ba zlomové geopolitické potupy Západu. Dokonce jsme i svědky „saigonských“ mediálních scén. Zvýšený mezinárodní dopad má v tomto kontextu zrovna uskutečněné cvičení rusko-čínských jednotek na území ČLR, přímého souseda Afghánistánu. Prudce vzrostl význam vojenských základen Ruské federace v Tádžikistánu, a vůbec specializovaná přítomnost Moskvy v regionu. Další rozmach vlivu v muslimském světě halasně ohlašuje Erdoganovo sunnitské Turecko a stranou jistě nepostojí ani přilehlý šíitský Írán. Zjevně vstupujeme do nové fáze mezinárodního uspořádání.
Obdobnou analýzu publikoval Deník(.cz)
