Reklama
 
Blog | Pavel P. Kopecký

Boje o Hrad

Prezident České republiky Miloš Zeman leží v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Jeho stav je vážný a dle mínění ošetřujících lékařů není v nejbližší době na obzoru řádné plnění odpovědné úlohy hlavy státu. Ve své odpovědnosti pojednou vnímané jinými zodpovědnými tak, až se zdá, jako by nám celou dobu Ústava ČR lhala a „srdce Evropy“ nebylo parlamentní, nýbrž prezidentskou republikou.

Nezačínejme ale zhurta, vezměme to krok po kroku. Vrchní velitel armády si nemohl pro své stonání „zvolit“ lepší čas. Stále nepřehlédnutelnější dopady jeho krajně nezdravého, nespartánského životního stylu si vybraly svou zatím nejtěžší daň. Chátrající první občan postupně již dříve na minimum omezil zahraniční či domácí cesty a ani se netajil nutností takzvaných pyžámkových dní. Čili rostoucí únavou a závislostí na „dvoru“. Samy vystoupily paralely ke stařičkým mocnářům, stínům sebe samých; k chřadnoucím vladařům závislým na kamarile. V případě Pražského hradu všeobecně známé mocenské klice s problematickými vztahy k zákonům nebo úzkými vazbami na Kreml. Panoptiku informujícím o těžkém Zemanově stonání s bezohlednou nešikovností evokující závěrečné Brežněvovy roky…

Vážné prezidentovy neduhy se staly veřejným tématem č. 1 o to snáz, že se přesně kryjí s počátkem povolebního vyjednávání, do nějž má „hradní pán“ co mluvit. Tím více všemi mastmi mazaný stratég, jenž x-krát překročil rámec ústavně daných pravomocí. Poslední léta s lehkostí servírovanou na stříbrném podnose složité právně-politické situace ministerského předsedy Andreje Babiše, jenž se na prezidentově libovůli stal doslova závislým.

Když volební klání pro premiéra nedopadlo nejlíp, mohl se snad ještě utěšovat hypotetickou nadějí na nový kabinet, který by se stal prezidentským majstrštykem, jímž by první přímo volená hlava státu korunovala své machiavelistické dílo. Jenže Zeman v sídle českých králů přinejmenším ještě dlouho nepobude. Pokud vůbec. O jeho mdlém zdraví se snažil co nejdéle mlžit a lhát jak nejužší kruh „dvořanů“, motivován (často zřejmě nekalými) zájmy a spády, ale využily ho i strany protivné. Veteránovu indispozici se okamžitě a střelhbitě pokusili zužitkovat především všichni odpůrci zemanovsko-babišovského tábora. Teď, nebo nikdy! Pozvedl se mrak všeobecného zájmu o prezidentův život, jako by ani nic jiného v širém světě nebylo. Najmě jeho úhlavní nepřátelé se stále předhánějí v přáních nejlepšího zdraví, aby hned přidali podstatu věci – šlo by prezidenta rychle odstavit od moci na základě zdravotních příčin? Samozřejmě ne natrvalo, jen dočasně, že ano. Chceme jej chránit.

Skutečných motivů ke „státotvornému“ činu je jako (prolínajících se) blech. Některé mají dávno pifku na vazby mezi Hradem, Moskvou, Pekingem a bůh ví kým ještě. To je například oblíbené téma předpovídatelně tendenční České televize, média veřejné služby. Jiní, partajníci s kusadly vysloveně vyhladovělými léty bez vrcholné moci a penězovodů, se přednostně snaží podtrhnout stoličku dosavadnímu premiérovi, co má už takhle pořádný kus másla na hlavě. Vysát z populistického multimiliardáře Babiše krev pomocí státního aparátu, to by bylo něco! Příště by plánovaná pravicová koalice neměla žádnou srovnatelnou konkurenci, jelikož bratislavský rodák sám predátorsky odrovnal všechny vlastní levicové spojence.

Po čertech aktivní je v boji za plnou funkčnost otčiny předseda Senátu Miloš Vystrčil z Občanské demokratické strany. Ani jemu se nedá upřít přímočará logika, jakkoli maskovaná čím jiným než nejsvětějšími zájmy národa. Dílem může dosáhnout umenšení tradičního lidového nesouhlasu se samotnou existencí horní parlamentní komory (její moc vyautováním prezidenta automaticky vzroste). Stejně jako souběžně snadno dopomůže mateřské ODS ke zformování nové vlády. Dílem také ještě opětovně pohladí ego veřejnoprávní mediokracie, jež druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli div nelíbala lakýrky po provokativní návštěvě Tchaj-wanu, kde mentalitou aparátčický funkcionář zopakoval variaci na Kennedyho berlínský projev: „Jsem Tchajwanec.“ A na těchto základech již lze postavit kandidaturu na příštího „Nejvyššího“. Je to jen otázka času. A Zemanova zdraví.

 

Text je rozšířením analýzy publikované slovenskou Pravdou
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama